Instalatérské řemeslo se vyvíjí obrovským tempem, mnohdy rychleji, než jiné obory lidské činnosti. Již v roce 2005 se začal vyučovat na středních školách nový obor, s názvem „Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov“. Nebudeme vás zatěžovat odbornými termíny, pro laika úplně postačí, když si zapamatujeme jediné platné pravidlo – instalatér si dnes musí umět poradit s rozvody vody, s kanalizací, rozvody planu a plynovými spotřebiči a také s topnými systémy a vzduchotechnikou.
Práce s kapalnými a plynnými médii má svá specifika a tato činnost také patří k nejobtížnějším v technických oborech. Musíte je dokázat „zkrotit“ a vést jen tam, kde jim to dovolíte, je to zkrátka něco jiného, než opracování dřeva, kovu, plastu či práce s běžnými stavebními materiály.
Proto se také nedoporučuje kutilům pouštět se do instalace plynových kotlů, do zajišťování vytápění v podlaze, instalace radiátorů, kompresorů vzduchotechniky a podobných záležitostí. Instalatéři také provádí revizi spotřebičů i rozvodů a udělují platné certifikáty či povolení k používání těchto zařízení.
Neoblíbené pracovní činnosti
Montáže rozvodů, rekonstrukce bytových jader, instalace spotřebičů – to vše jsou práce, na něž je radost se dívat, a na které se těšíme. Některé činnosti však nepatří k těm oblíbeným, nemáme je rádi ani my, ani mnozí instalatéři, přesto se jich někdo musí ujmout – čištění kanalizací a odpadů v bytech, ve firmách a v mnoha dalších objektech.
Jsou k tomu zapotřebí speciální pracovní pomůcky a stroje pro mechanické i tlakové čištění, práce je spojena mnohdy s nepříjemným zápachem a může dojít i ke kontaminaci pokožky a různých předmětů bakteriálními mikroorganismy. Čištění odpadů a kanalizací je také jeden z důvodů, proč si práce instalatéra ceníme, a proč bychom ji měli zařadit mezi povolání klíčová a velmi prospěšná celé společnosti, jako jsou např. hasiči či záchranáři.
