Když chce někdo cvičit psa moderními výcvikovými metodami, je důležité znát jednak povahu a charakter psa a také vycházet při tréninku z vědeckých poznatků a pokud možno je v tom nejlepším slova smyslu uplatnit v praktickém životě psa. Je výborné znát například na jakých principech se pes učí, jak funguje, co výcvik urychlí či ho zpomalí. Když se zvířeti něco nepovede, v žádném případě ho nikdy nesmí majitel bít, ani ho deptat psychicky.
Když je totiž zvíře vystresované a vystrašené, tak tomu rozhodně nepomůže. Naopak. I pes je bytost, která má city, nezapomínat na to!Jestliže se majitel pustí do výcviku, měl by dokonale znát toho svého pejska. Měl by třeba rozumět řeči těla, ale i pejsek by měl porozumět člověku. Pokud to nebude o vzájemné a oboustranné komunikaci, tak pejsek stěží může pochopit, co se po něm chce, i kdyby milionkrát chtěl.
Lidé dělají chybu i v tom, že chtějí po psu, aby něco udělal z jejich vůle, avšak už je nezajímá, jak se na to dívá on. To je špatně. Zkuste se vcítit do jejich kůže. On si může sám pro sebe říkat, že proč by měl dělat tohle. V podstatě jde o to, aby něco pejsek udělal ne že musí, ale že chce. Pes se totiž řídi obvyklou otázkou, že co z toho bude mít, když to udělá. Stačí mu bohatě pamlsek, hračka nebo jen čistá radost jeho pána.
Ovšem jestli někdo z tohoto bude vyvozovat, že pes je prospěchář v negativním slova smyslu, tak v tom případě toho o těchto čtyřnohých miláčcích opravdu moc neví, respektive neví nic a jen si myslí. Dnešní doba klade na psy větší zátěž a požadavky než kdysi. Za dávných dob byli na řetězu u boudy, případně v kotci, v lepším případě na zahradě či toulání po vesnici, když tam žil. Nebyl to zrovna život, jaký by pes chtěl, ale co se dalo dělat.
Dnes je to tak, že jde hlavně o to, aby byl pes zdravý, spokojený a šťastný. Ovšem není od věci i to, aby byl dobrý hlídač. Hlavně ve městech se psi musí vyrovnat s řadou věcí pro ně nepřirozených, města a s tím spojené velké množství lidí, dopravní prostředky, technické vymoženosti, moderní domácnost a tak dále. Psi se dokážou přizpůsobit, ale člověk jim musí dát čas. Je to něco podobného jako v partnerských vztazích.
Jakékoliv násilí v moderním výcviku je něco nemyslitelného. To se ovšem kromě fyzického násilí spojuje například ještě s házením klíčů, škubání obojkem nebo také s používáním ostnatých či stahovacích obojků. Násilí, které by se používalo je absolutně nepřípustné jak z morálního hlediska, tak z hlediska toho, čeho chce majitel dosáhnout.Často se stane, že majitele přemůže vztek a vybije si ho na psu. Pak toho lituje, ale pozor, pes odpustí, ale nikdy nezapomene!
