Lidé potřebují k normálnímu životu peníze. Potřebují je, aby jimi hradili výdaje za to, co k životu potřebují, aby za ně nakupovali zboží nebo jimi platili za služby, jež jim ostatní prokazují. Ovšem skutečnost, že jsou peníze potřeba ještě vůbec neznamená, že jich má člověk vždy tolik, kolik by jich potřeboval mít. Jsou mezi námi i řady těch, kdo si dejme tomu vydělávají jenom málo nebo jsou dokonce odkázáni jenom na nějaké ty skoupé sociální dávky od státu, je tu však třeba dost i těch, kdo si sice vydělávají slušně, jenže jsou s jejich životem spojeny natolik vysoké výdaje, že ani vysoké příjmy nemusí stačit. A každému tak někdy hrozí, že nebude dostatečně finančně zajištěný.
A co si má počít ten, kdo peníze sice potřebuje, ale nemá? Někomu takovému nejednou nezbývá jiná možnost řešení než půjčka. Tedy sázka na dočasnou finanční výpomoc ze strany někoho jiného, zpravidla nějaké finanční instituce.
Jenže chtít si půjčit a dostat půjčku není automaticky jedno a totéž. Nejednou má ten, kdo o půjčku žádá, smůlu a není mu vyhověno. Třeba proto, že se zdají zaměstnancům finanční instituce jeho příjmy moc nízké na to, co bude třeba splácet, možná tu sehraje negativní roli i nějaký záznam v registrech dlužníků nebo jiný nedostatek. A pak to má takový neuspokojený žadatel těžké.
Má to těžké, ale těžké to mít vlastně nemusí. Protože je tu vždy i hypotéka družstevní byt Nebankovní hypotéky, již má šanci získat i ten, kdo je z pohledu bankovních úředníků naprosto neatraktivní.
Stačí, když má člověk nemovitost, kterou by se za tuto půjčku zaručil, a rázem tu není problém dostat třeba i hodně velké peníze s dlouhou dobou splatnosti, a to za ideálních podmínek.
Protože tady nejsou díky oné zástavě nijak zásadní ani vysoké příjmy, ani čisté registry, ani další okolnosti, jež nevypadají dobře. I s těmi tu člověku půjčí. A proč toho nevyužít?
