Všichni víme, že u nás byly panelové domy od počátku jejich existence z nouze ctnost. Nebo nutné zlo. Lidé tu potřebovali za minulého režimu bydlet, aby nereptali, na stavbu vlastních domů si kdekdo netroufal nebo pro to neměl podmínky, a tak vládnoucí režim jednoduše začal stavět primitivní betonové ‚králíkárny‘, kde naši lidé nalézali domov. Ve kterém pak většinou museli zůstat po celý život. A po nich pak přišly další panelákové generace. A byť už jsou dnes takové domy v naprosté většině zprivatizované, zateplené a jinak zdokonalené, aby se v nich lidé cítili v rámci možností co nejlépe, je to pořád do jisté míry druhořadé bydlení.
Hlavně kvůli tomu, že jsou takové panelové domy obvykle na sídlištích v hojném počtu, s mnoha auty a málem prostoru a zeleně kolem. Ale navzdory tomu, že to není dokonalé bydlení, bychom se my lidé měli starat, aby nám tu bylo době, když už jsme tu doma. A proto bylo už i za minulého režimu běžné, že si lidé v takových domech uklízeli. Většinou se v tom střídaly partaje, protože tu nebyla nabídka profesionálních úklidových služeb. A podle toho to někdy vypadalo. Někdo uklidil společné prostory svědomitě, někdo to jen tak odflinknul, někdo se na to vykašlal…
A tak s příchodem nové doby nahradily obyvatele panelových domů úklidové služby. Které si najímáme na úklid panelových domů, což je vlastně to nejlepší představitelné řešení. Na rozdíl od humanitně orientovaných lidí si totiž lidé z úklidových firem s takovou prací dokonale poradí, namísto zaneprázdněných lidí jsou tu uklízeči a uklízečky mající na to čas. A hlavně to lidem z úklidové firmy jde od ruky a neštve je, že to musí dělat. A tak máme tam, kde se angažuje třeba Modrý žralok, vždy dobře uklizeno. A pak se nám tu dobře žije. I když jde jenom o bydlení v nějaké té ‚králíkárně‘ na sídlišti. Která má v mnoha ohledech daleko k ideálu bydlení.
